Autor: Graham
Masterton
Nakladatelství: Host
Žánr: Literatura světová, Detektivky
Počet stran: 480 stran
Rok vydání: 2016
Anotace (zdroj)
Třetí díl ze série o
komisařce Katie Maguirové. Má komisařka Katie Maguirová hledat vraha, když si
zavražděný trest zasloužil? Na zakrvácené matraci ve špinavém bytě v Corku leží
mrtvý muž. Někdo na něj zblízka vystřelil a zohyzdil tak jeho tvář k nepoznání.
Katie Maguirová však brzy zjistí, o koho se jedná: je to Mawakiya, nigerijský
pasák, který pracoval pro šéfa obchodu s bílým masem Michaela Gerretyho, jehož
se Katie roky neúspěšně snažila dostat do vězení. Ví, že její povinností je
dopadnout vraha. Ale Mawakiya byl zlý člověk, který prodával mladé dívky. Město
je bezpečnější, když je mrtvý. Pak je ovšem zavražděn další pasák a Katie se
musí rozhodnout: Je toto konání samozvaných strážců spravedlnosti přípustné? A
jak je zastavit?
Série o komisařce Katie Maguirové je u mě na blogu již docela známá. Zatím jsem zveřejnila pochvalné recenze na první dva díly Bílé kosti a Rozbití andělé a dnes již můžu prozradit, že třetí díl který nese název Červená lucerna bude také pochvalný (klikni na knihy pro zobrazení předešlých recenzí).
U
druhého dílu jsem se ti svěřovala, že nikdy moc nepřemýšlím nad názvem knih,
které začínám číst. Tady jsem si ovšem dala tu práci a vybájila si, že červená
lucerna může byt třeba ta dívka na přebalu knihy, může být unesena a nebo
zabita. Já hloupá byla úplně vedle, mělo mi být jasné už od předchozích dvou
dílů, že téma této detektivky opět nebude jen tak něco primitivního. Zde si
autor vzal na starosti téma obchodu s bílým masem a propojil ho s prostitucí,
vydíráním a praní špinavých peněz.
Tento díl začíná jako všechny předešlé hrozně nevinně. Realitní makléř je se svým klientem na obhlídce nabízené nemovitosti, když v tom uslyší nějaký křik. V jednom z pokojů ve vyšším patře najdou mladinkou černošku v hrůzně zanedbaném stavu, svírající mrtvolnou paži černého muže, kterému z obličeje zbyl jenom flek a kousíčky jeho mozku nalepené na úlomcích lebky jsou roztroušené všude kolem gauče na kterém mrtvola hnije. Další vražda na sebe nenechá dlouho čekat. V místním bordelu je objevena mrtvola rumunského pasáka. Provedení i způsob vraždy je totožný s první mrtvolou a my jsme opět na stopě vrahovi, který si s někým vyřizuje účty. Nejsou v tom jen peníze?
Komisařce Katie pomalu dochází, že vraždy nemají jen zjevné
prvoplánové důvody jako jsou například peníze nebo vyřizování účtů. Je v tom
něco víc. Oběti nejsou jen tak někdo, všichni do jednoho mají nebo spíše
donedávna měli pletky a špinavé obchody s Michaelem Gerretym, kterého můžeme
považovat za krále co se žen a obchodu s bílým masem týče. Před Katie teď stojí
nelehké rozhodnutí, má pátrat po vrahovi, nebo ho má nechat dokončit jeho
rozehranou hru a ona by si už dále nemusela mazat ruce?!
Díky této knize nahlížíme pod pokličku děsivého podsvětí celého
Corku. Autor nám již ukázal v prvním i druhém dílu této série, že je král a
tímto třetím příběhem to jen a jen potvrzuje. Jak už jsme u něj zvyklí bere si
jako hlavní bod obyčejnou zápletku a opřede ji tajemství a samozřejmě nějakou mytologickou a záhadnou myšlenkou, která celou dějovou linku posouvá mnohem
výš. V tomto díle si autor nebere servítky a vytahuje
na nás své již v prvních kapitolách drastické a krvelačné vraždy, což jen
umocní první pocity z knihy a chytne čtenáře už na začátku. Čekej, že i v této
knize je znázorněna bestialita a zvrácenost vraha, který se neobejde bez
úkladného, promyšleného a krvelačného vraždění a nepřestane dokud nebude pomsta dokonána.
Když přemýšlím na mínusy této knihy, nějak mě nemohou žádné
napadnout. Pomsta obchodu s bílým masem je sice klasickou zápletkou, ale autor
nám jí podá dokonale s oblohou mysteriózna, které jsme mohli ocenit už v
předchozích dvou dílech. Uznávám, že Masterton to prostě umí a pro mě se zaří
společně s Mayem, Keplerem Nesbem a Larsoonem mezi mé nejoblíbenější spisovatele
a krále svého žánru. Přeji pěkné čtení!
PRO ZAJÍMAVOST … Proč
právě červená lucerna? Protože ta má s prostitucí spojitost již v dobách
minulých. Některé historické prameny uvádějí, že ženy chodili s červenými lucernami
do přístavů. Barva luceren prý zvýrazňovala jejich krásu. Jiné prameny uvádějí,
že námořníci nebo vojáci vždy vyvěsili červené lucerny před podnikem (s dámami),
ve kterém se zdržovali, aby v případě problému ostatní věděli, kde se
nacházejí.
Žádné komentáře:
Okomentovat