Přečteno za měsíc LEDEN

Vítám tě v novém roce 2017 a také u nového článku. Tentokrát přidáme článek do rubriky Přečteno za ... tedy přečteno za měsíc leden. Leden mi přijde ze všech měsíců nejdelší, nejpomalejší, nejnudnější, nej ... ale musím uznat, že byl docela plodný. Udělala jsem všechny zkoušky, které jsem udělat měla, pilně chodila do práce, cvičila a celkově dodržovala všechna předsevzetí až na BOOKSHOPING, ale o tomto tématu až někdy jindy.

V lednu jsem stihla přečíst 12 knih, tedy 3.157 stránek. Sama jsem s tímto čísle spokojená. Dala jsem si limit, že každý měsíc přečtu alespoň 5 knih. Ale teď už opravdu k lednovým knihám.

Jedna z prvních knih kterou jsem tento měsíc přečetla byla Nejkrásnější a patří do série Měsíční kroniky. Musím přiznat, že knihu jsem si vybrala hlavně kvůli názvu a krásné obálce, vím jsem knižní barbar!

V prosince mě nepostihla vůbec pravá vánoční nálada a při projíždění instagramů a facebooku jsem stále narážela na nějaké vánočně tématické knihy, bohužel já doma žádnou neměla. Tak jsem si počkala než otevře knihovna u nás ve městě a zaběhla do dětského oddělení pro tuhle jednohubku. 

Když už jsem stála v tom dětském oddělení popadla jsem do ruky Smolnou sezónu, která byla jen pár knih od Vánočních příběhů. Nevěděla jsem o čem kniha je. Jen si pamatuji, že jednu chvilku oběhla celý kniho-svět, tak jsem jí popadla, protože kdo by nemiloval vlčí máky ... že?

Vždy když nakupuji dárky musím koupit zákonitě něco i sobě. Moje mamka totiž projevila zájem o knihu od Patrika Hartla tak jsem se ji hned vydala koupit. Od Dobrovského jsem si nakonec odnášela 5 knih, po kterých jsem už dlouho toužila. Jedna z nich byla i tato kráska. Navnadila mne na ni Markét z youtube Svět podle Marillee. 

Vždyť to znáte. Každý o tom mluví, každý to právě četl, čte a nebo ji dostal k vánocům. Mě stačilo si Dopisy půjčit v knihovně. I když bych se na sebe ani trochu nezlobila kdybych si knihu koupila. Začátek byl sice trošku zdlouhavý, ale když se člověk začte kniha utíká a ty chceš vědět víc a víc ... 

Knížky od Haliny čtu už tak od patnácti let. Byla jedna doba kdy jsem všechna její slova hltala a knihy kupovala bez rozmyslu. Nevím možná jsem už dospěla nebo tato kniha je jedna z těch slabších. Určitě to ale neznamená, že na tuto spisovatelku zanevřu!

První knihu z Měsíčních kronik Ciner jsem snad rozečetla nejmíň 5x vždycky jsem došla maximálně na druhou stránku. Vždy mě zabrzdil popis o její robotické noze. Celkově nemám ráda téma robotiky. Takže mne už první stránky odradily. Jenže co čert nechtěl. Nudná přednáška a žádná jiná kniha v počítači. Začetla jsem se a dočetla dalším dnem. Byla jsem opravdu mile překvapena!

Když jedna nestačí musíme pokračovat dál. Snažím se, hlídat se abych neměla rozečtených mnoho sérií najednou. První díl mne neskutečně bavil, tak proč bych si nedala hned další díl? No uznávám, trochu jsem to uspěchala a nebyla nadšená tolik jako z předchozí knihy. Našla jsem tam až mnoho nesrovnalostí a některé scény mi přišly trapné.

Leonard se mnou trávil jednu noční směnu v práci. Přiznávám že mne kniha držela u sebe nechtěla pustit těšila jsem se na konec. Na něco temného a zvráceného. Autor mě zklamal a nepochopím proč se musel vrátit k happy endu. Ale knihu ti určitě můžu doporučit, pokud si rád/a čteš o životě jiných ztracených lidí. 

Když jsem se zvrácenosti a špatnosti nedočkala v předchozí knize musela jsem zbytek noční směny zaplnit jinou lidskou špatností. Myslím si, že jsem jedna ze čtenářů, která tento typ knih může a dokonce vyhledává. Baví mne poznávat odlišné lidi a jejich chování, které je takové jaké je, jen proto že ONI MŮŽOU.

Taky si vybíráte některé knihy podle toho, že jste někdy ve svém životě zažili něco podobného a chcete si přečíst příběh někoho, který to taky zažil nebo dokonce ještě zažívá? Mě se teda žádná Elisabeth neztratila ale moje rodina se už od mého dětství potýká z chorobou, kterou má i hlavní hrdinka této knihy. Přiznávám, že jsem od ní čekala něco trochu jiného, pojetí autorky bylo zajímavé, hezké ale takové trochu miloučké. Opravdové strasti této nemoci vždy přeskočila a schovala za další kapitolu. Na druhou stranu proč čtenáře zbytečně deptat. 

Jsem coobooholik a čtu prakticky všechno co toto nakladatelství vydá. Alchymie věčnosti mi v notebooku ležela už hodně dlouho tak jsem ji přečetla v posledním dni měsíce ledna. Na jednu stranu se nedivím, že mě kniha nechávala tak dlouho chladnou. Byla velice krátká necelých 200 stran, to co by autorka mohla rozvést nechala ladem a spíše se věnovala pocitům hlavní hrdinky ... více se dočtete v recenzi.

A jaký byl tvůj měsíc leden? Četl/a jsi něco zajímavého? Určitě mi nech typ v komentářích :)