Michaela Klevisová: Štěstí je zadarmo

Autor: Michaela Klevisová

Nakladatelství: Motto

Žánr: Povídky, Literatura česká

Počet stran: 168

Rok vydání: 2016

Anotace (zdroj)
Kamila rozpoutala válku se svými příšernými sousedy. Táňa už se nemůže dívat, jak si její máma ničí život. Aneta se asi zamilovala – jenže do nesprávného muže. A Jiří se ze všech sil snaží, aby ho dcera měla aspoň trochu raději... Hlavní postavy povídek mají společný cíl: být alespoň trochu šťastnější. Na štěstí má přece právo každý, ne? V jejich příbězích o důležitých náhodách a životních prozřeních potom sehrají roli kočičí (a někdy i psí) hrdinové... Autorka ke knize dodává: Opravdový úspěch přece nemusí nutně být to, co vás nejvíc pozvedne v očích ostatních. Může to být něco, za co si sami sebe vážíte, co vás naplňuje. Jen vás samotné. nemusí nikdo další vědět...“

K této knize i k této autorce jsem se dostala díky redakci Cosmopolitan, které bych touto malou recenzí, chtěla i poděkovat, že jsem měla možnost si knihu přečíst.

Kamila zaostřila na letadlo vysoko na nebi a představila si lidi, kteří v něm jedí obložené bagety, objednávají si kafe a tomatový džus a v hlavách mají dálky. Překvapilo ji, že jim najednou nezávidí. Tady dole je svět blíž. Dá se na něj sáhnout.

Když jsem knihu poprvé dostala do rukou vůbec nic jsem o ní nevěděla. Jaké překvapení pro mne bylo, když jsem zjistila, že je plná koček. Pro mě jako kočkomila a kočkomilce dokonalé čtení. S chutí jsem se do ni pustila. Krátila mi chvilky před usnutím, když jsem přišla po dvanácté večer z práce s očima dokořán a nemohla usnout. Přečetla jsem si pár povídek a ty mě ukolébaly k spánku.

Kniha není celistvý děj, ale je rozdělena do několika povídek na různé téma s různými postavami, jedno je ale spojuje KOČKY a psi. Nějaké povídky jsme měli již možnost zahlédnout v časopise nebo na servru aktualne.cz. Autorka mě donutila, se zamyslet nad štěstím a celkově nad životem. Jak je vše pomíjivé, jak se vše během sekundy díky maličkostem mění a proč jsou v povídkách hlavními hrdinkami právě kočky a občas nějaký ten pes.

Došla jsem k názoru, že kočka se působením člověka povahově zas tolik nezmění, ne tolik jako pes. Nepřizpůsobí se mu tak dokonale jako to mají ve zvyku psi. Je to takový ekvivalent člověka, aspoň pro mne. Prostě jsou to osobnosti. Přicházejí a zase odcházejí do našich životů. Stačí jim jen krátká chvilka a můžou ho celý změnit a doslova obrátit naruby. Proto Michaela Klevisová píše příběhy koček (nebo psů) toulavých (Dům hrůzy, Hospůdka na Dunaji, Medové dny) nebo naopak domácích (Kocour školníkem, Bubamara, Kočky milují nepořádek). Všechna tato zvířata mají tu moc vejít do našeho života několik věcí v něm změnit a zase s klidem odejít. Nebo si jich vůbec nemusíme všimnout a projdou kolem nás nespatřeni.

V celé knize se pohybujeme časem a podíváme se i do tak vzdálených zemí jako je Laponsko nebo Skotsko. Je ale jedno na jakém kontinentu se právě nacházíme, každé zvíře je jedinečné a každé zvíře nám dokáže vnuknout ojedinělou myšlenku a změní koloběh věcí. Nebo naopak nás uklidní a dodají odvahu. Takovou odvahu a chuť kterou bychom od člověka nikdy nedostali. Prostě a jednoduše se stačí člověku otevřit a pak možná poznáš to štěstí, které autorka poznala a tak hezky o něm píše.